Článek, který se tváří, že je plný předvánoční atmosféry

22. prosince 2013 v 16:15 | Berenika Affordová |  journal
Všechny dárky dávno nakoupené i zabalené, sníh zakryl celé město bílou vlečkou, purpura na plotně voní a reklama na kofolu je v televizi každou minutu.

Dobře, návrat do reality.

Ráda si nechávám všechny věci na poslední chvíli. Patří to k mojí povaze těžkého flákače, vrchního zapomínače a nejlepčejšího pesimisty vůbec. Dárky většinou někde schrastím kolem dvacátého a jsem ráda, že jsem ráda a mám zase na rok pokoj. Ne, že bych neměla Vánoce ráda. To ne, ale vždycky na mě padne taková špatná nálada a jsem ráda sama. Samotu samozřejmě preferuji průběžně každý den, ale o Vánocích se tahle řekněme propast mezi společností ještě více prohlubuje. Připadám si jako blázen.
"Jediný exemplář svého druhu na světě. Ostatní se již z osamělosti a nadměrného poslouchání Beatles zavraždili!" hlásá velký nápis nad zverimexem, kde sedím v malé klícce a čekám na Doktora. Nikdo mě nechápe.

Ten debil Vande na bílém koni nepřijel, takže sníh se letos, milí zlatí nekoná! Vande, nepatří mezi moje oblíbené spolužáky, protože je strašně proti mojí závislosti na Beatles, protože "Green day jsou mnohem lepší". Aha, tak to potom jo.

Zdá se mi to nebo už všechny televizní kanály zrušily vysílání tradičních vánočních reklam jako je ta na Kofolu? Teď je v kurzu kuřízek, který dokazuje nehoráznou rozmazlenost českých dětí. Počkat nejenom českých. I ty americké by se určitě rozplakaly nad tím, že nedávají reklamu na Coca-Cola vánoční kamion se Santou, proti kterému se Češi spikli. Vždyť nám taky nikdo neříká, že Ježíšek je blbost. To je ale pravá česká ješitnost a netolerance.

Ale abyste si nemysleli, že pro mě není nic dost dobré (a jakože není) tak vám popovídám i o tom, jak k sobě mají lidé o Vánocích přeci jenom trošku blíž.
Možná jste již drobného popisu mé osoby poznali, že moc přátel nemám. Mám jednu kamarádku, se kterou se někdy nepohodneme, ale jsme tak nějak v pohodě. Nejsme jako jiné nejlepší kamarádky. Mám takový pocit, že spolu někdy záměrně netrávíme čas, což je celkem škoda (už teď vím, že tímto článkem dobrovolně dávám hlavu na špalek).
No takže zpátky k tématu. Moc přátel nemám a je pro mě vůbec vzácností, že se mnou spolužáci jednou za uherskej rok prohodí pár slov.
V pátek byl takový malý den zázraků. Konala se celkem nudná vánoční besídka, při které si ti největší borci z naší třídy dávali drahé dárky a pokrytecky mluvili o druhých jako vždy. Já s kamarádkou jsme si daly skromné dary. Balíček adresován mě obsahoval mimo jiné také bezvadnou foukací harmoniku, která vydává nehorázné zvuky, které asi nebudou zapříčiněné nástrojem samým nýbrž hráčem.

Dvě spolužačky, se kterými jsem si byla dříve velmi blízká, říkejme jim Adriana a Danča se se mnou začaly celkem dobře bavit. Opravdu nic proti nim nemám, jsou fajn, ale někdy vcelku vlezlé. Ale vážím si jich jako lidí, kterým nevadí, co si o nich druzí myslí, což je obdivuhodné. V celkem dosti zábavném rozhovoru, při kterém jsem jim vysvětlovala, že Doktor a Dr.House nejsou jedno a to samé jsem si uvědomila, že nejsem asi zas tak špatná kamarádka. Bavily se ne snad? Byla jsem vtipná a je zajímalo, o čem mluvím. To je na nich také obdivuhodné. Nejméně jedna z nich se vždycky zajímá a je úplně jedno, jestli jde o sporty, hudbu, seriály, knihy nebo jídlo.

Později se přešlo na ochutnávku doneseného cukroví (při kterém jsme se s Adrianou a Dančou celkem slušně pobavily). Já jako největší ochutnávač, i když to na mě nejde vidět, jsem se vrhla k největší krabičce s pěkně vyhlížejícími perníčky a vanilkovými rohlíčky. Jak jsem tak nad tou krabičkou stála a rozmýšlela se, který tvar perníčku si vybrat, zda kometu nebo sněhuláčka, přišel ke mně spolužák. Jediný kluk, který se odváží mluvit s takovou nulou, jako jsem já a to se mi na něm líbí. Říkejme mu třeba D. A nějak jsme se začali bavit o tom, které z toho cukroví je nejlepší. Vždycky mě udivuje, jak se mi v jeho přítomnosti rozváže jazyk. Ve škole patřím k těm tichým přišlápnutým jedincům, ačkoliv to není na povrch vyplívající, o samotě jsem celkem dost výřečná.

Tehdy jsem si uvědomila, že jsem ráda, že nejsem ten typ člověka, který dělá něco, jen aby se zalíbil druhým. Každý přeci jednou najde toho, kdo ho bude milovat takového jaký je. A to je podstata Vánoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik si myslíte, že je kapitánce let? (nehodlá to odtajnit, jen je to prostě a jednoduše zvědavá ženská!)

10
11
12
13
14
15
16
17
907, minimálně

Komentáře

1 Grace Grace | Web | 22. prosince 2013 v 19:43 | Reagovat

Ach, hodně pěknej článek :) Ale - ano, to že je člověk nula neznamená, že je nula, jestli víš, jak to myslím :) :D

2 Berenika Berenika | 22. prosince 2013 v 21:14 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Čím víc společnost člověkem opovrhuje, tím víc si váží sám sebe a hledá na sobě pozitiva. Někdy je prostě lepší stranit se.

3 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 9:48 | Reagovat

Úžasnej článek, ale i pravdivý :-)

4 Kessi Kessi | Web | 25. prosince 2013 v 21:59 | Reagovat

Dobrý článek :D A ten první obrázek je úplně dobrý :DDD Jinak, jak děláš že píšeš vedle obrázku a ne pod ním?

5 Berenika Affordová Berenika Affordová | 25. prosince 2013 v 23:34 | Reagovat

[4]: Nejdříve napíšu text a potom přidám obrázek na nějaký řádek v článku. V takovém tom okně, které se ti zobrazí, když vkládáš obrázek se tě ptají na polohu obrázku, tak si zvolíš jestli vlevo nebo vpravo, podle toho, jak chceš a je hotovo :)

6 Edona Edona | Web | 26. prosince 2013 v 16:04 | Reagovat

Doufám, že sis užila krásné Vánoce. :-) Moc mi připomínáš moji spolusedící, taky je introvert a říká o sobě v podstatě to samé. Ale já mám tyto lidičky nejraději. Nemám ráda takové ty třídní hvězdy a podobné pipky, promiň ale musela jsem to napsat. :) Užívej volno!

7 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 28. prosince 2013 v 13:52 | Reagovat

Když o tom tak přemýšlím, říkám si, že přetvářet se podle určité šablony tak, aby se člověk zalíbil ostatním je tak trochu hřích proti lidskosti... Nevím. Máš pravdu.
A podezřele moc se těším na léto a docela si i přeju aby už tyhle zatracené svátky byly ty tam! A každou chvíli mě vytočí sebemenší maličkost, takže si zpívám Let it be až nepřiměřeně často.
Ale přitom jsem ten nejšťastnější člověk na světě pyšnící se (alespoň z podstatné části) příjemně crazy rodinou... Popravdě, kdyby v té hromadě příbuzných nebyl můj drahý, myšlenkám o štěstí nakloněný, The Doors poslouchající, hipísácky dlouhovlasý strejda, asi bych už mezi vámi nebyla...
Takže doufám že sis Vánoce víceméně užila podobně jako já... ;)

8 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 28. prosince 2013 v 16:56 | Reagovat

Mimochodem... nový vzhled se mi moc zamlouvá... asi se nechám mírně inspirovat... :D

9 Katarína - katarinka19.blog.cz Katarína - katarinka19.blog.cz | Web | 29. prosince 2013 v 22:29 | Reagovat

Ahoj :) Beriem ťa do affs, už si ťa idem zapísať :)

10 Kessi Kessi | Web | 1. ledna 2014 v 11:07 | Reagovat

[5]: Díky díky :D Já to pořád neuměla :D

11 Edona Edona | Web | 2. ledna 2014 v 21:06 | Reagovat

Ani nemluv, ještě že se to vztahuje pouze k roku 2013. :-) Teď už kupuji jen to, co opravdu čtu a popřípadě knihovna. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama