Článek, který je plný pochybných vysvětlení

2. dubna 2014 v 19:43 | Berenika Affordová |  journal
Copak bylo včera za den? Ano, správně apríl. V ten den se žádné infarkty, náhla těhotenství ani výhružné články neberou vážně. Už jsem vám říkala, že jsem výborná lhářka ("kdo lže ten krade!" - "My krademe rádi!" - nepřipomíná vám to jeden výborný divadelní počin Járy Cimrmana?) ? Žádné včerejší články se neberou vážně... Yes! Ano, vyšlo to! Ani nevíte, jak dlouho jsem si připravovala svou vlastní neaktivitu! Pokud jste dočetli až sem a ještě nezmáčkli velký křížek vpravo hore (ještě vám dávám šanci) nebo mě neukamenovali, děkuji vám! Pokud bych se chtěla s blogem rozloučit určitě bych to neudělala takovou stupidní formou jako byl včerejší článek, to mi věřte. Jsem si jistá, že pár následujících let kajutu Jana J. Olava neopustím. A kdyby ano, pořádně mě propleskněte. Nebojte.
Mám popálené ruce od tavící pistole. Už od pátku poslouchám jednu a tu samou písničku. Stěžuji si, protože v notebooku mám uložený třetí díl Fools on the hill a momentálně k němu nebudu mít pár týdnů přístup. Nedokážu se soustředit na matematiku, protože sedím s ním. Mám lehce úchylné sny o spolužácích a spolužačkách, které se nakonec mění v noční můry. Byla jsem na výstavě českého umění 20. století. Jím brokolici. Chtěla bych jedničku z enviromentální výchovy, ale nejvíc bych chtěla zase náš svatý pokoj v zelinkavé izbě. Jen s kostlivcem. Pardon - hermafroditem. Prý jsem geniální model na fotografování a mám senzační vlasy. Pokud si chcete inteligentně zamknout kolo nesmím u toho být já. Zmírám touhou po psaní. Celý týden se odhodlávám k dočtení Žízně po životě, ale nechce se mi. Těším se na sobotu a koukám na Profesionály.
Pamatuji si, že jsme s tatínkem tenhle seriál zbožňovali. Tehdy mi mohlo být tak pět možná šest let. Hráli jsme si na Boddieho, Doyla i všudy přítomného vedoucího CI5 George Cowleyho a úvodní znělku jsme si dokázali pobrukovat několik hodin v kuse. Milovala jsem to. Myslela jsem, že s odstupem těch pár málo let se mi názor na "profíky" změní, ale ejhle jsou stále tak dokonalí, jak jsem si pamatovala.
Včera jsme bezvadně napálili soudruha učitele debilního matikáře. Jelikož jsme měli dvě hodiny matematiky spolužačka začala už tu první předstírat menší bolesti hlavy a nevolnost. Tu druhou padla k zemi a druhá spolužačka jí šla dělat první pomoc s výkřiky typu "co se to stalo?" nebo "pane učiteli!?" a málem se rozbrečela (vážně, ta by měla jít na hereckou!). Učitel jen nečinně přihlížel a až po vykřiknutí slova "Apríl" nám začal vykládat o tom, jak se dělá první pomoc.
Všichni nás chválí tak upřímně, jako se chválí malé dítě, když přinese domů čmáranici pastelkou s tím, že nakreslil maminku.
Chci napsat nějakou fanfiction. Rýsuje se mi v hlavě nápad, ale spíš než o rýsování se v tomto případě dá mluvit o hrubém načrtávání. To mi připomnělo, že jsem nedopočítala dva příklady ve čtvrtletce z matiky...

Tenhle článek si snad ani nezaslouží pojmenování článek říkejme mu tedy raději slovní útvar o čtyřista a více slovech. Nějak mi ta slova nejdou pod ruku a tak ty ošklivě kostrbaté věty slepuji dokupy. Musím psát častěji, abych provětrala všechna slova své chudé slovní zásoby.

Brokolice s vámi!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 3. dubna 2014 v 13:25 | Reagovat

I ty jedna! Hůůů! Vážně jsi mě vyděsila! Ale je fakt, že takovéhle melodramatické loučení mi na tebe jaksi netento... :D Jsem tak ráda že zůstáváš! Budeš opět prosvětlovat dny svými nádhernými myšlenkovými pochody, příběhy a vším možným! (And when the night is cloudy, there is still a light that shines on me... Shines untill tomorow... YOU! :))

Ách, podobné pocity velice dobře znám... Zmírat touhou po psaní, ale přitom úplně nevědět co napsat.

fuj! brokolice! :D

Váš učitel je mi sympatický! :D

Tak jen dál pluj, tvoř, vymýšlej, žij a hlavně! - buď s náma!

---> a propo: kdybys vážně někdy chtěla odejít, doufám že uspořádáš obrovský mejdan na rozloučenou! :D Ale teď vážně: Ne, NEDĚLEJ TO! <---

Mír s tebou. :)

2 Edona Edona | Web | 3. dubna 2014 v 19:52 | Reagovat

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ty vážně chceš, abych dojela až k tobě domů a tam tě za ten včerejší apríl propleskla! Už jsem ti plánovala jít napsat výhrůžný dopis na fb! :D Hehe, zrovna dnes jsem si na tebe vzpomněla, napíšu proč na fb. Je to takové, no Ty víš na čem zrovna my dvě ujíždíme! :D Já zase čtu Dvě věže a koukám tak, že to čtu už nějak moooooc dlouho, abych už to dočetla! :D Amen, brokolice. :D

3 ...... ...... | 3. dubna 2014 v 21:17 | Reagovat

:DD

4 Sasha Sasha | Web | 4. dubna 2014 v 19:25 | Reagovat

to je strašne pekné, ako ste sa s ockom hrali a pozerali spolu na seriál :3 normalne mam nostalgický pocit! :D
inak aký dort? chcem detaily! :D a môj facebook je k dispozícií!
ja som na prvého apríla neblogovoala - otvorila som par člankov a kedže všetci blogeri si robili žarty, vykašľala som sa na to, tak som prepásla tvoj žart, grrr -_- :D
a hlavne, tú zachádzku do košíc si urob, ja ťa kľudne privítam aj u seba (dokonca možno upracem knihy z gauča :D) ! dakujem, znovu :)

5 Edona Edona | Web | 5. dubna 2014 v 11:34 | Reagovat

Nejkrásnější a ten který ji proslavil je z roku 1953 ale je nádherný a jmenuje se Prázdniny v Římě (Roman holiday). :-) PS: Jdu tedy na fb!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama