John říkával - "Žádný Krueger není na hlavu!"

12. dubna 2014 v 22:04 | Berenika Affordová |  čtenářský deník
Nikdy bych si nebývala myslela, že to udělám, ale dnes nadešel ten správný čas... Čekala jsem na tu správnou knihu, abych měla chuť o ní psát na blog. Ano, správně, chtěla bych se pokusit napsat recenzi. Poslední dobou moc nečtu, což je věčná škoda, ale nuťte se, že? Smazala jsem článek s knižní výzvou. Proč? Nuže odpověď je snadná - připadalo mi, že knihy čtu jen kvůli tomu, abych je následně mohla vepsat na svůj seznam na blogu, ale tak to přeci nejde. Nejde o počet, nýbrž o kvalitu.
Recenze asi nebude takového rázu, jak jste možná zvyklí. Budu to sem psát tak, jak to po nás vyžaduje (mluveně před celou třídou) naše češtinářka, takže tedy zázraky nečekejte, to vám říkám hned na začátek. Tak se na to tedy vrhněme! (do komentářů bych poprosila nějaké rady či připomínky, nebudu se za ně zlobit, budu jedině ráda!)
Jo a ještě abych nezapomněla - chtěla jsem vám všem poděkovat za pěkné komentáře u Chůvy. Vážně mě to potěšilo!



Noční pláč
Mary Higgins-Clark
269 stran

Knížku napsala americká spisovatelka Mary Higgins-Clark. Dříve jsem od ní žádnou knihu nečetla, takže jsem ani nevěděla, co očekávat, ale po přečtení Nočního pláče se jistě ještě po nějaké z jejího pera poohlédnu.

Kniha byla vydána roku 1982 a do češtiny byla přeložena o deset let později.

Můj výtis patřil mamince, která neměla do nedávna sebemenší tušení, že se v její maličké knihovničce nachází, takže mi dovolila si knihu nechat. Udělala jsem jí pěkné místečko ve své knihovničce a dál si jí nevšímala. Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že na zadní straně je psáno - "psychologický horor". Nemám horory moc ráda. Zastávám stejný názor jako naše bývalá učitelka na pracovní činnosti z chemie - Já potřebuju v noci spát a ne se bát! - ale když jsem před týdnem onemocněla a neměla jsem co číst (tedy měla Žízeň po životě, ale do té se mi už delší dobu nechce), tak jsem po ní s radostí sáhla.

Začátek se jeví jako bezmyšlenkovitý románek mladé rozvedené ženy se dvěma malými dcerami Jenny MacPartlandové a začínajícího malíře Ericha Kruegera. Jenny slepě zamilovaná do dokonalého Ericha po jejich pár týdenním vztahu souhlasí se svatbou, osvojením dětí do Erichovy péče a s následným stěhováním z New Yorku na Erichovu rodnou farmu v Minnesotě. Vše se zdá zalité sluncem, příběh jako vystřižený ze zamilovaných románů, ale na Kruegerovic farmě se začínají dít zvláštní věci.Zdá se, že je to místo, kde mrtví nemají klid.
Erich se po přistěhovaní začně chovat jinak. Na celé dny odchází do svého srubu, který mu slouží jako malířský ateliér. Po Jenny chce, aby nosila noční košilku jeho zesnulé matky a zásadně odmítá hnout s nábytkem, protože od smrti jeho matky se tam nic nezměnilo. Svou matku miloval. Až přehnaně...
Atmosféru nespříjemňuje ani psychicky narušená pomocnice z farmy Rooney, která v noci vídá ducha Erichovy matky Karolíny, ale nikdo jí nevěří.

Kniha je výborná, nenašli byste v ní ani jedno hluché místo, ani jednu skulinku mezi řádky, kde by vás začal děj nudit. Zápletka byla výborná, ale pozorného čtenáře mohla možnost jejího rozuzlení napadnout již na začátku. Zamilovala jsem se do krátkých, ale více než výstižných popisů okolí, které si pro nás paní Higginsová přichystala.
Posledních deset kapitol jsem musela číst doslova se zatajeným dechem a odmítla jsem si jít v jednu ráno lehnout, protože jsem prostě potřebovala zjistit, jak to dopadne. Jak jsem již psala v posledních deseti kapitolách se radost z výborné zápletky zaměnila za radost z ještě lepšího a geniálnějšího rozuzlení. Abych byla upřímná, konec jsem čekala jako úplnou frašku typu - "Vlastně tam to strašidlo opravdu je. Pojďme se přestěhovat jinam." - ale naštěstí bylo rozuzlení postavené na pravdě a dost pravděpodobných faktech.
Knihu jsem si neskutečně zamilovala i když jsem po jejím dočtení nebyla schopna usnout ve své vlastní posteli, tak jsem si o půl třetí ráno ustlala v obývacím pokoji a abych se nebála pustila jsem si bráškovo dévédéčko s Krtečkem. S klidným svědomím jsem tuto knihu umístila na první místo v oblíbenosti knih, které jsem dosud četla a určitě si ji ještě nejednou přečtu.

Ukázka z knihy (strana 240 - 35. kapitola)

Clyde se zatím probíral hromadou srovnaných pláten u dveří. Najednou zděšeně vykřikl a vytáhl na světlo jeden z obrazů v barvě temně zelených stojatých vod. Surrealistická koláž Ericha jako dítěte a jeho matky. Jednotlivé motivy se překrývaly, Erich s hokejkou v ruce, Karolína skloněná nad telátkem a znovu Erich, jak do ní strká... Tělo Karolíny bezvládně ležící v nádrži, oči se upírají na syna. Konec hokejky sráží lampu za tělem do nádrže. Erichův dětský obličej s démonickým výrazem... spokojeně se šklebí nad umírajícím tělem.
"On jí zabil," zasténal Clyde. "V deseti zabil vlastní matku!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 13. dubna 2014 v 8:22 | Reagovat

*Těžký povzdech.
Páni! Trošičku mj to vyznívá zpočátku typickým románem pro "týnejźry", ale když se člověk dostává dál, uvědomuje si, že to není jen tak...
Páni!
*Ještě těžší povzdech
Jaja... Taky bych měla číst...  :D někdy holt člověku schází čas, chuť i energie....

2 OXIS OXIS | 13. dubna 2014 v 12:24 | Reagovat

Já nevím, mě staré knížky moc neberou. Přijdou mi takové zaseknuté v době  nelíbí se mi styl, kterým se psávalo.
Já čtu hodně. Skoro pořád. Já jsem dřív přečetla do roka  knížky, tlusté asi jako malíček.:D Ale teď, prostě čtu,čtu,čtu a čtu a pořád kupuju knížky.:D

3 Ela Ela | Web | 13. dubna 2014 v 14:37 | Reagovat

Kniha vypadá zajímavě :). Možná si ji taky přečtu - až budu mí čas! :)

4 Saru Saru | 13. dubna 2014 v 20:44 | Reagovat

Kdybych neměla rozečtený čtyři knížky, někde bych si jí sehnala, poslední dobou se bojím ráda! :D
Co se týče toho překládání, nějak systém nemám. Stáhla jsem si knížku, do hodlám přeložit do wordu, aspoň na půl hodinu si sednu, otevřu další word a nejdříve pročítám angličtinu, přeložim v hlavě, pak přepíšu do wordu jak mi to vychází a upruje po gramatické a stylistické stránce. Hlavně nebuď jako já, že jsem přeložila dvě a půl stránky, nechala notebook na stole, ten krám se vybil a dvě a půl stránky v háji :/ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama