pearls

Perličky z prvních lavic - první

2. března 2014 v 21:42 | Berenika Affordová
První díl hlášek sepisovaných od listopadu minulého roku. Doufám, že se budete bavit a pokud byste potřebovali průvodce ke jménům a předmětům, které učitelé vyučují, zde je -> PRŮVODCE

Phil chlubící se kamarádům, kteří nechodí na cvičení z matematiky: "My děláme matematickou paralimpiádu!"

Tománek: "Cos měla loni z matiky?"
Alice: "Za tři."
Tománek ruce zdvíhajíc vysoko nad hlavu křičí: "Ježiši Marjá!"

Tománek nadávající mě za počmárání Maryina sešitu: "Pacici pacici, ty ty ty Bereniko!"

Trežl při řešení eurorébusu: "To není podvádění, to je kolektivní práce!"

Při fyzice ukazuji Adrianě svojí malůvku Doctora a Johna Lennona.
Adriana: "Pěkný, ale kdo to je? Beatles?"
já: "No, ne. Tohle je John Lennon, ten je z Beatles a tohle je Doctor."
Adriana: "Jako jeho doktor?"

Hebrová-Hovorková tupě stojící před počítečem, občas zahýbá myší nebo ťukne do klávesnice. Avšak počítač stále nereaguje a obrazovka je černá.
Hebrová-Hovorková: "Tak mluví se mnou ten počítač?"
Mary: "No, když ho zapnete."

Tománek: "Všim sem si, že neumíte dělit zlomky! Tak víte co jsem vám přines? Učebnici dělení zlomků pro sedmou třídu základní školy."
Phil: "Tak to nedáme!"

Ann: "Můžu přinýst horor?"
Jery: "No, lepší by bylo, kdyby to byl film o vědě."
Ann: "Těch mám plnou flešku- tedy flash disk."

Vodrážková: "A v ovladači mám nový baterky! Sám pan ředitel mi je vyměnil, protože mu říkám - potřebuju nový baterky, tyhle už tečou- a on hnedka přiběh a dal mi nový! Kyš kyš!"

Drago o hodině cucající bonbóny. Učitelka to zaregistruje a on se to snaží alespoň nějak zachránit.
Drago: "Paň čelko, nechcete bonbón? Mátovej! Ten je dobrej na kašel!"
Macejíková: "Ale já nekašlu!"

Pár hodin před touto hláškou jsme měli občanskou výchovu a probírali jsme své silné a slabé stránky a měli se obodovat.
já na Tománka, který kreslil kružnici na tabuli: "Pane učiteli, kolik bodů byste si dal za malování, kdyby bylo deset nejvíc?"
Tománek: "No, tak asi nula celá pět. Ale to jste se ještě neptali na zpěv!"
Phil: "A co počty?"

Při prezentaci o Portugalsku při angličtině. Já již totálně zblblá němčinou a angličtinářka, co neumí německy.
já: "Sieben."
Macejíková: "Myslelas four?"
já: "Ne, já myslela sedm."

Třežl o předpovědi počasí na Nově: "Tam maj kde co, třeba index mytí auta."

Vodrážková: "Parní stroj, velké síly zdroj!"

A poslední je delikátní záležitost, která ve mně a Mary žila několik týdnů. Netuším jestli obě, ale alespoň já jsem si tehdy připadala, že bych přežila týdny bez jídla a pití a žila jen tímto zážitkem. Už jsem vám sdělovala svůj názor na naše dva učitele pány Neuckého a Netušila? Pokud ne, tak vám to dojde...
Netušil při tělocviku: "Já mám kabinet s panem Neuckým...tedy...hm... s paní Janečkovou."

Perličky z prvních lavic

31. ledna 2014 v 14:29 | Berenika Affordová
Myslím, že nikomu neušlo, že včera se rozdával takový ten papír, na kterém je velkolepě napsáno Výpis vysvědčení, razítko školy, podpis ředitele, třídního učitele a ještě navíc spousty slov. Třeba výborný nebo chvalitebný anebo vaše jméno. Někteří ten den i ten papír nesnášejí, protože vědí, že celý půl rok proflákali a rodiče by jim nejraději přelámali všecky kosti v těle. Já k nim nepatřím. Letošní vysvědčení bylo nejlepší, jaké jsem kdy za svoje studium na gymnáziu měla - jedna dvojka- z češtiny samozřejmě. Z čeho jiného? Naší profesorku (ano, jsme chudáčci naši maličcí nuceni říkat učitelům profesoři) nemám úplně v lásce. Ne, že by mi něco provedla, ale prostě mi není úplně sympatická. Avšak ve středu se to celkem změnilo. Četli jsme v čítance celkem nepovedenou povídku o upírech psanou formou deníku, to jediné na tom bylo zajímavé. Každopádně jsme byli v primě donuceni zakoupit si sešit s tvrdými deskami, kam jsme si měli údajně psát naše vzpomínky, že prý nám to bude v budoucnu užitečné. Nevím, no. Paní profesorka H.H. (zkratka jejího příjmení, jen abyste se nedivili) nám zadala, ať do těch sešitů také napíšeme nějaký strašidelný deníkový zápisek. Žádný počet slov, žádné pevně dané téma - tak to mám ráda. Jak jsem se do toho pustila, tak mi propiska létala po papíře, aby co nejrychleji zachytila moje myšlenky, které se jen a jen množily. Bála jsem se jí svou práci odevzdat. Nohy mě neposlouchaly a šly si tam, kam se zachtělo jim. Odevzdala jsem. Ruce se mi začaly potit a nohy, kterým již poroučel mozek, mi říkaly, že by bylo lepší utéct. Než jsem k tomu dostala odvahu, paní profesorka mi zápisek pochválila. Přesně řekla něco v tom stylu, že kdybych psala deník, nepoužívala bych tak poetická slova, ale je prý poznat, že mě psaní baví a jsem v něm o hodně napřed než spolužáci. Na tváři se mi rozlil blažený úsměv a já vytančila ven ze třídy nedbaje masy lidí tlačící se dovnitř.
 
 

Reklama